ZADÁNÍ:

– světlý uvolněný prostor

INSPIRACE:

– osobnost klienta, cestování, umění

ARCHITEKT VS. KLIENT – NÁVRH:

Stěžejní vstupní informací je pro mě vždy klient sám. To proto, že se jeho osobnost výrazně zrcadlí v již zažitém prostoru. Obklopuje se oblíbenými věcmi a je mu vlastní určitá celková nálada prostoru. Tak tomu bylo i v případě „bytu s cestovatelskou duší“. Předmětem zásadního poznání byla tedy klientka sama. Žena jasných názorů a gest.

Hlavním požadavkem na nový prostor je uvolněnost a vzdušnost. Jak strohé se zdá zadání, tím zajímavější je hledání společné cesty k novému návrhu.

Cílíme s klientkou na její oblíbené činnosti. Cestování a sbírání různých artefaktů z cest. Na originály obrazů, které v bytě již kralují. Oproti cestování – touze poznávat nová místa, cítím také potřebu stálosti a zakotvení v prostoru.

Prvním krokem je uvolnění dispozice a celkové otevření prostoru. Vytvoření místa pro kontinuitu. Bouráme příčky, zvětšujeme koupelnu. Jediná ložnice a kuchyňský kout zůstávají na svém místě. Je důležité myslet na dostatek úložných prostor. Jako hlavní (výtvarný i materiálový) koncept volíme „galerii“. Tedy vytvoření prostoru pro expozici obrazů a krásných věcí z cest, které se stávají hlavní dominantou bytu a které odráží osobnost obyvatelky bytu. Tak vzniká z mnoha skic a variant vzdušný, vcelku jednoduchý prostor, který však nepostrádá promyšleného detailu a apelu na vysokou míru kvality provedení. Hlavní úložný prostor probíhá v celé své výšce z chodby až do kuchyně. Tvoří tak elegantní bílý „obal“ koupelny. Nevíme, kde začíná a kde končí hlavní obytný prostor. Vše se spojuje a volně plyne.

Výsledkem byla radost ze společné práce.

V ČEM BYL VYJÍMEČNÝ KLIENT:

V pevnosti a rychlosti rozhodnutí všeho. V odevzdanosti návrhu do rukou architekta. V důvěře v architekta. Ve snadné, rychlé a hlavně rozumné komunikaci.